CHS MiaBaraU

Jako svého nového kamaráda jste si vybrali křečíka Campbellova, tak se Vám pokusíme tohoto drobečka trochu přiblížit. Původem pochází z Mongolska. V ČR čistokrevného Campbelláčka seženete pravděpodobně pouze od chovatele. Ve zverimexech většinou narazíte na tzv. hybrida (kříženec křečíka Džungarského a Campbellova) .

Campbelláček je cca 8-12cm velký hlodavec. Dožívá se okolo 2 let. Může mít různé barvy a typ srsti. Z této palety barev si vybere opravdu každý. Mláďata po narození zůstávají 5 týdnů s matkou, až pak mohou odcházet do nových domovů. Je to společenský druh křečíka, může žít ve dvojici, nebo i ve větší skupince. Pokud mu dopřejete kamarády, je třeba počítat i s možností, že může dojít k neshodám, a pak by bylo nutné je oddělit. Znamenalo by to pořídit ještě jednu ubikaci. To nemusí každému vyhovovat, proto je dobré to předem promyslet. V povaze bych řekla, že není rozdíl mezi samci a samicemi.

Křečík Campbellův je všežravec. Pokud si odnášíte mláďátko čerstvě odstavené od maminky, bylo by dobré, dávat mu prvních 14 dní ještě každý den trošku bílého jogurtu. Stačí třeba na kávovou lžičku, on si to olíže. Je to výborný zdroj bílkovin, které potřebuje pro svůj růst a byl na to zvyklý. Později stačí obohacovat běžnou stravu o bílkoviny 1x týdně (bílý jogurt, netučný tvaroh, vařený vaječný bílek, nesolené vařené kuřecí maso, granule pro koťata....opravdu jen kousíček, vždy myslete na to, jak je křečík velký a kolik mu toho dáváte v poměru k jeho tělíčku). Hlavní složkou potravy by měla být kvalitní krmná směs. Vždy by to měla být směs pro křečíky, nikoliv pro křečky. Vzoreček takové směsi jste si odnesli společně s mláďátkem. Je k sehnání na Rodentia.cz - směs pro křečíky Adewallé, nebo Křečík mini. Používáme také směs pro křečíky od JR Farm. Najdete v ní i sušené červíky, které mají křečíci moc rádi, jsou pro ně zdrojem bílkovin a dají se použít i jako pamlsek za odměnu. Jako odměnu dáváme také vyloupaná dýňová semínka. Milují je. Občas je dobré přidat ke směsi ještě kousek čerstvé zeleniny, vyjímečně ovoce. Mají rádi ledový salát, okurku, kapii, mrkev, listy pampelišky, může být i květ, nebo květy sedmikrásky. Ovoce jim samozřejmě moc chutná, ale pozor na cukr, opravdu jen občas a maličký kousíček. Budou vděční, když jim z procházky venku přinesete třeba větvičku z jabloně. Budou si jí hezky ohlodávat a prospěje to i jejich zoubkům. Piškotku jim jako mls občas také dopřejeme, ale opět kupujeme ty pro zvířátka se sníženým obsahem cukru.  Co se týká pitného režimu, je nutné, aby měl křečík stálý přístup k pitné vodě. My používáme napáječky, ve kterých si křečík vodu neznečistí (např. při hrabání podestýlky). Je dobré sledovat, kolik vody z napáječky za určitou dobu ubyde. Snadno si tak spočítáte, na jak dlouho můžete křečíka nechat samotného doma. V případě, že by se náhle objevila velká žíznivost, mohla by to být známka onemocnění cukrovkou. I to se někdy bohužel stává. Cukrovka u tak malého tvorečka není léčitelná, život křečíka je pak často velmi krátký. Proto je vhodné tomuto předcházet stravou neobsahující velké množství cukru a tuku.

O vybavení ubikace jste si toho jistě již hodně nastudovali na internetu. Tak jen pár věcí na shrnutí. Podestýlka by neměla být prašná. Křečíci rádi hrabou a norují. Ušetříte si tak cestu k veterináři se zánětem očička, kýcháním a podobně. Dřevěné peletky nejsou vhodné, jsou pro křečíka příliš tvrdé, mohly by mu způsobit otlaky a opět se v nich nedá norovat. Křečík by měl mít v ubikaci místo, kam se může schovat. Na trhu je mnoho krásných domečků, nebo stačí třeba i papírová krabička od čaje.... Snadno se při znečistění vymění za jinou. Do domečku si u nás křečíci nastěhují na proužky natrhané neparfemované papírové kapesníky nebo kaytee a vytvoří si z nich pelíšek. Pro tyto účely nikdy nedávejte křečíkovi obvazovou vatu ani kusy textilu. Není to pro ně vhodné a ohrožuje to jejich zdraví. Dále v ubikaci nesmí chybět již zmiňovaná voda. Doporučuji napáječku, mláďata jsou na ní od nás zvyklá. Mistička na potravu je věc dobrovolná. Někdo dává krmnou směs do mističky, někdo schovává po ubikaci a vytvoří tak pro křečíka zábavu při hledání potravy. Dále je vhodné křečíkovi poskytnout nádobu s pískem pro činčily. U nás používáme skleněné koule, nebo plastové toaletky, ale stejně dobře poslouží i větší miska. Křečík si v písku čistí kožíšek a někteří se tam naučí chodit čůrat. Moč v písku vytvoří hrudky, které je pak snadné pomocí minilopatičky nebo sítka odstranit a máte zase čisto. Campbelláček je snad jako jediný křečík aktivní ve dne i v noci. Málokdo z nás má doma prostor, aby mu poskytl velkou ubikaci, ve které by se řádně vyběhal. Proto je dobré mu do ubikace pořídit běhací kolečko. Pro Campbelláčky máme kolečko s průměrěm od 21cm výš. Při výběru dbejte na to, aby nášlapná plocha, po které křečík v kolečku běhá, byla plná. Nikdy žádné otvory ani mřížky, je tam opět velké riziko úrazu.  Pokud si zvolíte dřevěné běhací kolečko, doporučuji ho před prvním použitím opatřit nátěrem bezbarvým lakem vhodným na dětské hračky. Křečíci jsou občas čuňátka a do kolotoče si načůrají. Moč by se do nechráněného dřeva nasákla a jen těžko byste to z něj vymývali. Pro zábavu křečíka je dobré dát do ubikace různé prolézačky, dřevěné nebo travní tunely, postačí i rulička od toaletního papíru. To už opravdu záleží na Vás, jak moc budete kreativní. Jen mějte na paměti, že by vše mělo být z materiálů zdravotně nezávadných, u kterých nevadí, když je křečík ochutná.

Campbelláčci jsou povahově většinou pohodáři a mazlíci. Někdy se ale může stát, že si Campbelláček hájí své území (ubikaci), a to dokonce i za použití zoubků. Pak pomůže si ho z ubikace vyndavat pomocí nějakého předmětu (např. kokosový domeček, rulička od toaleťáku, hrneček, krabička...). Na ruce, mimo své území, už pak nemá většinou důvod na ruku útočit. Dalším důvodem, proč může "ochutnat" vaší ruku, může být fakt, že z ní cítí nějakou dobrotu, kterou jste předtím sami jedli. Proto je dobré si na to dávat pozor. Když si křečíka přinesete domů, dejte mu čas, aby si zvykl na váš pach a měl ve vás důvěru. Neznamená to, že byste ho měli nechat v ubikaci a nevšímat si ho. Naopak, berte ho do ruky často, ale spíš na kratší chvilku a tolerujte mu počáteční ostych, nebo nervozitu. Je to malý tvoreček a na změnu si musí zvyknout. Pokud jste pořídili křečíka dětem, vysvětlete jim prosím, že křečík není hračka, je to živý tvor a mělo by se s ním také tak zacházet.

Křečík Campbellův může mít někdy potíže s přerůstáním drápků. Je dobré to kontrolovat. Drápky jsou přirozené a křečík je potřebuje. Přerostlé mu pak ale mohou vadit v pohybu a deformovat prstíky na tlapičkách. Přerůstající část poznáte. Je tenčí, nemá uvnitř vidět žilku a často se i kroutí. Tuto nadbytečnou část stačí opatrně odstřihnout nůžtičkami na manikúru. Pokud si na to sami netroufnete, pomůže veterinář, nebo zkušený chovatel.

Vašeho nového kamaráda jsme se snažili od miminka brát do ruky a zvykat ho na kontakt s člověkem. Teď je na Vás, abyste v započaté práci pokračovali. Křečík by měl vědět, že ruka není nepřítel. Neublíží, naopak přináší jídlo a pamlsky. Většina se naučí na ruku nalézt a nechá se tak vyndat. Zezačátku je dobré nalézání na ruku trénovat mimo ubikaci. Připravit si na to jiný menší box nebo krabici jen s podestýlkou. Položit ruku a čekat. Když křečík na ruku sám naleze, na malou chvíli ruku zvednout, klidným hlasem na něj mluvit, pochválit ho a zase vrátit. Dát odměnu a zkoušet to dál. Dobu strávenou na ruce postupně prodlužovat. Snažte se vyhnout neopatrné manipulaci, nezradit jeho důvěru. Těžko se pak získává zpět. Buďte trpěliví. Věřím, že se Vám navázání přátelství s Vaším Campbelláčkem podaří a budete si dělat navzájem radost.